Nic se neděje jen tak...

Automaticky šmátrám v horním patře mého vozíku Raskog...hm, tak automaticky ne...hledám, přerovnávám, na řadu přichází prostřední i spodní patro, pracovní stůl, nejbližší police...začínám být hysterická (připomíná vám to něco nebo nevíte o čem je řeč?)...to celé znovu a pak i celá pracovna. Co se stalo? S mým domácím skřítkem Zášupšákem hraji hru.
Uprostřed prázdnin jsem vytvořila kartičky pro jednu zahraniční výměnu, s předstihem skoro dvou měsíců. A kartičky jsem po vyfocení odložila, že až na ně přijde čas, poputují k budoucím majitelkám. Když nastal den D, nastala i zmíněná hysterie. Kartičky nebyly. Letmo znovu hledám, mám čas k odeslání dalších pár dnů, jistě se objeví...no neobjeví, tentokrát ten trapič vítězí, ruka šmátralka si dala záležet.

Nicméně mne všichni povzbuzují, že se kartičky objeví, nejpozději, až vytvořím nové. Tak tedy ano, vytvořila jsem nové...a nic. Byl to ovšem impuls k další výměně ATC na nové téma, které nastartoval právě zmíněný Zášupšák, Víly a skřítci. Víly jsem vynechala, musel to být ON (a kdo ho nezná, stačí mrknout do Lexikonu ohrožených druhů strašidel, jehož autorkou je Vítězslava Klimtová, ...mimochodem, nedávno do říše skřítků a strašidel odešla navždy).
Pohrála jsem si s vrstvením papírů a barev, nakonec koláž a opět barvy...

 

 

Druhým zvěčněným skřítkem je Vrzal, ten je u nás taky doma...tu jedny dveře, tu druhé, tu dvířka skříňky...

 

 

Domeček z čajového sáčku, kávová kapsle i část cedulky...to vše proto, že se jednalo původně o ATC na téma Káva nebo čaj? A jak to s nimi dopadlo? Hned druhý den, co jsem ty nově zhotovené odeslala do zahraničí, jsem objevila ty první. A víte kde? V horním patře vozíku Raskog. Kdo mi to vysvětlí...ale nic se neděje jen tak, vznikly alespoň tyto nové kartičky.