Školní retro

Tak nám to zase začalo :-)...první školní den je tu a před námi dlouhých deset měsíců.
Asi by to chtělo nějaký optimistický a slavnostní příspěvek, ale ode mne to nebude...příspěvek bude vzpomínkový.
Původně jsem měla ke zpracování připravenou fotografii mého syna, šli s kamarádem a doprovázely je jejich mladší sestřičky. No, doprovázely...kluci je museli držet za ruku, protože holkám samostatné chození ještě moc nešlo, podle toho se také všichni tvářili: žádná radost :-). Takže další hledání v krabici, objevila jsem jednu fotografii z mojí první třídy.Není sice z prvního dne, ale je dostatečně školní :-), dostatečně retro, dostatečně muzejní. Dnes tedy bude na ukázku po delší době layout do vzpomínkového alba.

Jako podklad jsem zvolila čtvrtku Restore z krásné sady od KAISERCRAFT , Antique Bazaar Collection., pro další vrstvení pak dvacítkové papíry od Primy z kolekce Printery.
Dalších věcí už nebylo moc třeba. Pár kapek ze spreje Lindy's, odšroubovala jsem víčko a poklepáním nechala skanout kapičky přesně na místa, kde jsem je chtěla mít.

 

Po zaschnutí získají kapky krásné metalické odlesky.

Fotografii jsem vypodložila a při levé horní hraně umístla ořízlý motiv hodin, vyvažuje pravou dolní hranu.

 

Z fotografie jsem potřebovala vypíchnout moji osobu (já vím, že to jsem já, ale aby to bylo za čas jasné i jiným i bez popisku). Použila jsem krásný filtr od Maggie Holmes, starorůžová vinětace a zlatý rámeček.

Okolí jsem ještě dozdobila útržky washi pásky, nepravidelnými otisky textového razítka, fotografii jsem orámovala krouceným provázkem a dopsala jsem ručně rádoby krasopisným písmem :-) doplňující text.

Byla to rychlovka bez většího přemýšlení a přitom stylově zapadla do vzpomínkového rodinného alba.

Magické zlato

Už mne svrběly ruce na nějaký layout. Jen jsem pořád nebyla rozhodnutá pro podkladový papír, vlastně jsem nebyla rozhodnutá ani pro fotku...ale na stránku jsem měla chuť.
Do rukou se mi dostaly zkušební vzorky kovových plátků a vloček. V mých zásobách jsou i neotevřená balení, která jsem si kdysi koupila, že se budou hodit na fimové hrátky. No, nikdy na ně nedošlo, nějak nebyl čas. Jemné, lehounké plátky a vločky se především používají na tzv. pozlacování, nejčastěji rámů a rámečků.
Jenže mě víc baví použít jakýkoli materiál trochu netradičně. Zlaté akcenty jsou už delší dobu trendy a já si řekla, že právě kovové vločky použiju tím nejjednodušším způsobem, prostě je jen tak, sem tam, přilepím.

Nejprve jsem sáhla po práškových a akvarelových barvách a vytvořila si podklady...ty se vždycky hodí pro další práci.

Pro pokračování toho moc nebylo potřeba: plátky-vločky, plochý štětec, bílé lepidlo:

Promyslela jsem si kompozici a nanesla lepidlo na místa, kde jsem chtěla mít zlatý akcent..Je potřeba pracovat s lepidlem, které má hustší konzistenci a nechat ho chvíli zavadnout. Teprve pak jsem vrstvila  plátky.

Plátky pokrývají větší plošky, po dokonalém zaschnutí jsem štětcem odstranila přebytky, které nebyly přilepeny.

Útržky i prach jsem sesypala zpět do sáčku. Na závěr je dobré ještě plátky rozleštit, použila jsem vatovou tyčinku.

Další vrstvy jsem použila i na papírové výseky:

 

Nová scrapbooková stránka už byla dílem okamžiku, jen fotka, razítko, výseky a text:

Nazdobených podkladů jsem měla více, tak ještě alespoň dvě přání...nemají ještě text, ten doplním podle účelu...

 

Možná si řeknete, že zlatý povrch docílíme např akrylovou barvou, embossováním či glitry, ale rozhodně stojí zato vyzkoušet i tuto možnost...zlato je zlato...a vypadá zase jinak, opravdověji...Tak hlídejte novinky, najdete tam kovové plátky k dekoraci.

Freya

Hned při první hotelové snídani mne zaujalo prostírání. Ne vrchovaté švédské stoly se vším možným, ale kus papíru na bílém ubrusu. Od druhého dne jsem pozorovala cvrkot kolem sklízení a nové úpravy stolu a dlouho jsem se odhodlávala k činu: stočit papír a odnést ho s sebou.Stejně končil v odpadcích, ale jak bych vysvětlovala, že ten kousek potištěného papíru nutně potřebuji na scrapování :-)

Barevnost nenápadná, jemný tisk, téměř neznatelný, skleničky, krajky a o něco výraznější recept na nějakou dobrotu.

Velikost odhadem nejméně  30 x 45, už jsem viděla pozadí scrapbookové stránky. Ani by tam nemuselo být mnoho dalších věcí, jen fotka a pár drobností...
Připravila jsem si  starorůžový karton na podložení, loňskou Mambi sadu "růžofku se zlatou", hedvábné papíry a fotky...jednu variantu v černobílé, druhou s barevným akcentem, ale i ta byla uměřená, v retro stylu, fotila jsem na pozadí dveřních výplní.

Část podkladu jsem zatřela jemnou bílou modelovací pastou, někdy ji používám místo gessa, protože není tak řídká. Po zaschnutí jsem povrch ledabyle počmárala obyčejnou tužkou a pokapala třemi odstíny sprejů Lindy's Stamp Gang.

Fotografii jsem nalepila oboustranně lepící páskou na čtvrtku a vypodložila jsem vrstvami hedvábného papíru. Texturu podkladu jsem doplnila otisky razítek. A ještě enamelky, písmenka, visačka od svetříku, který jsem si přivezla...

Nafukovací písmena...to první je zvýrazněno provázkem:

Pár detailů ze stránky:

 

Fotila jsem ještě za mokra, stránka potřebuje pár dní na vyrovnání. Nepodařilo se mi ji vyfotit celou, je trochu pokroucená a chybí růžový okraj :-(.

Na linkovaný papír bude doplněn text, ale už jsem neměla sílu, abych měla komplet hotové a přece jen, bude to trochu osobní...stále mám hlavu jako střep, z chřipky se vyklubal zánět průdušek a ležím s antibiotiky...

Léto zůstaň

Léto se rozhodlo, že nám ještě ukáže, co umí. Horké počasí lákalo k vodě a abych toho neměla dost přes den, i večer jsem při scrapování pokračovala stylově...barva vody, mořské téma a zbytky sady Coastal Escape a nový layout.

Jeden papír jsem si šetřila, motiv prken putoval do zvláštní složky pro zvláštní příležitosti :-) . Dlouho tam nepobyl, protože od počátku byla u něj i fotografie, letitá, historická, z roku 1936, strýc Karel v přístavu před plavbou na jachtě. Voda, jachting, cestování,...je to pořád v rodině.
Období modrých fotografií mám ráda, s nostalgií vzpomínám na výstřižky z časopisů, které jsem lepila do sešitu. Fotky nebyly barevné, byly hnědé a černobílé, ale když se objevily modré, to bylo něco!
Vyzkoušela jsem různé podklady, lehce zatónovanou akvarelovou čtvrtku,  craft papír, ale přece jen Netting byl jedničkou.

Zpevnila jsem ho nátěrem průhledného gessa, lépe se potom pracuje s dalšími barevnými vrstvami, šetří množství použitých barev a pokud se nám něco nelíbí, bez problému setřeme.

V dalších vrstvách jsou akrylové barvy, pasta zatřená přes šablonu, tisk, washi pásky, enamelky.

Došlo i na craft papír, tvoří spodní vrstvu...sešila jsem k sobě, odrhnuté okraje jsem ještě místy ohnula.

Zbývalo doladit okolí fotografie, gáza, visačka, kroucený provázek, samolepící texty,...

 

 

A další vzpomínka bude obrazově zachována pro další generaci... 

Nápady kolem nás

Některá řešení bývají překvapivě velice jednoduchá.
Konec školního roku je vždy hektický a na soukromé počiny není téměř žádný čas. Přemýšlela jsem, jaký další projekt představím...hlavu jsem měla plnou rozkvetlých máků, v ruce nové razítko, ale i starší s podobným motivem se hlásila o slovo. Ale nemohla jsem se rozhoupat ke tvoření. Bylo horko a nechtělo se mi dělat vůbec nic, jen se dobře vyspat a to nešlo. Přijeli vnoučci a přivezli dárek: pár školkových výkresů, které dostali domů. Jeden obrázek mi hned padl do oka, hmmm, skoro steampunk :-) a taky mixed media...
okamžitě jsem viděla skvělé pozadí pro nový layout.

 

Na nic jsem nečekala a myšlenku jsem musela zrealizovat.

Měla bych ale nejdříve představit i vám dílko mladšího vnoučka:

Nejprve jsem viděla jen zajímavou kompozici, ale při podrobném zkoumání jsem si všimla i očiček, nejspíš to je nějaký dráček, kterého mají kluci na tričkách. Tenhle moloch se mi skvěle hodil k pouťovým fotografiím. Cetky, blýskavé balení a chapadla, která lákají dětské dušičky. Jak mají odolat? Naši kluci odolávají lehce, vždy setrvají nejdéle a opakovaně na jediné atrakci, v patrovém domku plném míčků, šplhadel a skluzavek.
Stačilo tedy vybrat vhodnou fotku, malinko doplnit kruhové motivy a nezbytný text. Během chvilky bylo hotovo.

 

Výkres byl formátu A3, upravila jsem na čtvercový formát, ale využila jsem vše. Ze zbytku jsem vysekla několik kruhů a podpis jsem vystřihla a přidala k nápisu.

 

Žádné velké zdobení, chtěla jsem, aby byl obrázek co nejvíce zachován. Zbývalo vybrat podklad-rámování stránky. U rámečků se to má tak: neuděláte chybu, když zvolíte barvu, která se vyskytuje na ploše
v nejmenší míře. Vyzkoušela jsem i doplňkovou barvu k převládající červené. Ale žlutá nejspíš zvítězí, zatím je zkusmo, protože bude záležet na další stránce, aby listy v albu byly sjednocené.

 

Tak co, necháte se inspirovat? Nebo všechny školní výkresy skončí v deskách na dně skříně? Já sama jsem si při nedávném stěhování dala stranou obrázky, které opravdu dlouhý čas byly založené a teprve nyní jsem viděla, jak báječně se budou moci zakomponovat do nějakého projektu. 

A možná, že by se vám hodilo i něco z obchůdku, ještě pár dní jsou předprázdninové slevy.

Spousta radosti v jedné malé krabičce II

Když jsem rozbalovala scrapartovský balíček, nemohla jsem se dočkat vyzkoušení každého produktu, který se uvnitř skrýval.. Na otestování jsem jako první zvolila sadu akvarelových barev od Prima Marketing. Zkrátka jsem nemohla odolat...
Že už jste tyto řádky četli? Ano, máte pravdu. Dovolila jsem si použít stejná slova, jako před časem Soňka, dokonce jsem použila i stejný titulek :-) . Původně jsem si myslela, že název dnešního příspěvku bude slogan Kdo si počká, ten se dočká nebo třeba  Ani zrno nazmar, ale jsem soudná. V komentáři jsem psala, že další akvarelky nepotřebuji, ale článek mne nahlodal. Při objednávání na mne zbyla sada Decadent Pies, první, kterou jsem měla vyhlédlou...proto: kdo si počká, ten se dočká...Mimochodem, všimli jste si, že aktuálně je sleva na zboží? Určitě tam také nejdete svého favorita či favoritku...čeká vás například klasická sada barviček.
No a proč jsem zmiňovala to zrno? Protože i zkušební papírky nikdy nevyhodím, většinou skončí jako základ dalšího projektu. Dnes to bude scrapbooková stránka.

A pokračuji slovy Soňky: Chvilku jsem si tu malou krabičku prohlížela a jen tak na ni obdivně hleděla a pak jsem začala rozbalovat...Rozbalovala jsem jednu barvičku po druhé a postupně jsem je nasunula do připravených drážek v krabičce...

 

Samotná barevnost pro mne byla překvapením, podle krabičky jsem očekávala příjemné zemité barvy, které se dobře dají použít v krajinomalbě. Jenže uvnitř na mne jukly metalické odstíny...super, využiju o to více!

Nejprve základní zkouška, technika mokré barvy na suchý podklad...vytvářím úzké proužky a postupně je rozmývám vodou.

Pigment je poměrně výrazný, téměř nehrudkuje (ale to zrovna mám ráda, takže za mne malé zklamání). Co mne překvapilo, to byla aplikace na gessu, barva nebyla tak výrazná a při rozmývání mně chyběl okamžitý efekt zajímavé textury. To ale přičítám právě metalickým odstínům.

 

Na detailech je dobře vidět rozdíl barevnosti na čtvrtce a na gessovém podkladu (světlejší odstín).
Vrátila jsem se k prvním zkouškám, skvrny ve mně evokovaly pírka a tak jsem je dokreslila.

Protože při rozmíchání je barva poměrně hutná, zkusila jsem ji použít na malbu přes šablonu...a hned byl základ pro vytvoření layoutu.

Zkušební čtvrtku jsem rozstříhala, kruhová část se mi hodila  k pírkům, okamžitě jsem věděla, že ji použiju na lapač snů...pírka a jemné předivo...a nevím, proč zrovna padla volba na fotografii našich zahradních strážců, Václava a Hlídače ohně. Je to absurdní spojení, ale nějaký význam to má, dávám na první pocit a většinou s odstupem času vidím myšlenkovou souvislost. Pokud byste se podivovali právě trpaslíkům, tak ti už patří do kategorie starožitnost, žádný kýč. Manželův dědeček je ve dvacátých letech dovlekl (14 km!) pěšky z místa A do místa B...trpaslíci jsou z betonu! Aha...asi pro něj byli jako pírko :-))) .

 

Layout se dá vytvořit i z mála: čtvrtka, barvy, tužka, zkušební papírek, výsek a fotka...nic se nevyhodí.

A co vy? Míváte nápady i při takovém tom domácím zkoušení a čmárání? Inspiruje vás?