Městečko samo je umístěno na poloostrovech a ostrůvcích a je nazýváno provensálskými Benátkami, má 12 km hrází, 7 km kanálů a kotviště pro 3000 luxusních jachet. A mimochodem, ze svého domu se většina obyvatel dostane ne pěšky či autem, ale právě jachtou. Schválně, tipněte si, jak je městečko staré...
...zpět ke stránce: papír a fotka byly jasné, na podklad jsem ještě použila starou mapu Francie, etikety snad padesát let staré na journaling, látková stuha s majákem mi taky doma leží nějaký pátek, dále rozpadající se hotelová nálepka z kufru a útržek tisku z voskovaného papíru. Nezbytné fáborky s námořnickým provázkem, patinovaná kapsle a doplňky z kitu.
Zlatavé divadlo mně bude navždy připomínat krásné místo.
A jak je to s tím stářím? Námořní architekt Fr. Spoerry si splnil vybudováním města svůj sen. V roce 1962 koupil bažinatý pozemek a pustil se do díla...už v druhé polovině šedesátých let se tam stěhovali první obyvatelé a své domy, schované za vysokými zdmi a branami, tam má celá řada známých osob.
A pokud se tam někdy podíváte, nevynechejte kostel, dostanete se tam po dřevěné lávce z náměstí. Uvnitř vás jistě okouzlí barevná hra světel procházející okny od Victora Vasarelyho. Vystoupat můžete i na věž, odměnou je krásný výhled na lagunu a okolí. Z mola odjíždí každou chvíli loď, která vás proveze po kanálech a dovolí nahlédnout do míst, kam se normální návštěvník nikdy nedostane. A každý čtvrtek a neděli se koná typický trh s čerstvým ovocem a zeleninou, chutnými sýry a vínem a levandulí na tisíc způsobů.
Nezapomeňte nahlédnout na další projekty design týmu Papero ama.
