Svatojakubská pouť v Poniklé

Na pouti v Poniklé  jsem byla mnohokrát...jako dítě jsem milovala řetízkáč a cukrovou vatu, moje děti starý kolotoč a autodráhu, později to vždy byla příležitost vidět příbuzné i známé, popovídat si i zajít na hřbitov, kde odpočívá babička s dědou...Letos tomu bylo jinak: na pouti jsem byla, ale v pozici prodejce, ikdyž o prodej z mé strany ani tak nešlo. Se scrapženou Iriskou jsme se domluvily na společném stánku (Sofi, díky, zázemí bylo skvělé), rozložily jsme naše papírové výtvory...a čekaly na první nakupující...

Ještě že se objevil pán hor-Krakonoš, dostaly jsme podepsané foto a březový knoflík pro štěstí. Zákazníci nikde, máme ale strategické místo u kostela, až půjdou lidé ze mše, jistě se zastaví. Jdeme nakouknout k dalším prodejcům z Fleru, nakupujeme kovové přívěsky, jsme nadšené z našeho úlovku. Je čas na svačinu...hasiči pečou sejkory, k tomu uzená krkovička, okurky a beraní rohy...kdo ví, že jsme v Poniklé, má to za lidovou cenu :-)
Končí mše, nikdo se nezastaví, můžeme si nerušeně dál povídat. Po obědě je úplně mrtvo, vysílám Iris , aby se šla podívat na další místa, kde se něco děje...hlavně v místním muzeu...Odměna: koláče s mákem a švestkami, mňam! I ženy ze Spolku paní a dam se šly ukázat na pouť, honem se tedy s nimi vyfotit.

Konečně se někdo zajímá o naše zboží, pár žen má zájem i o kurzy a těší se, že přijedeme na adventní setkání ve škole.Po třetí hodině už je zase mrtvo, takže pro pár opozdilců už nasazuji jiný tón...
Iris  shrnula můj vztah k prodeji následovně :
- Dobrý den, co nabízíte?
- Ále, samé zbytečné věci a pracholapy!
- Opravdu? Vždyť je to krásné!
- Tak to je pravda, krásné to je, budu raději, když si to nekoupíte, mně je to líto prodat, když to dalo tolik práce.
- Uměla byste udělat i jiný vzor?
- Samozřejmě že uměla, ale já si to vymyslím v hlavě a pak už to ani nevyrobím, to mi ke štěstí stačí.
- Ty šátky jsou nádherné, máte jich více na výběr?
- Nemám, vyrobila jsem jich deset a už mě to nebavilo, to není žádná výzva udělat něčeho hodně.
- Máte tady toho ptáčka, proč si ho nepověsíte, aby byl lépe vidět?
- To zrovna, ještě by si ho někdo koupil!

Krakonoš opět prochází a kontroluje, jestli je všechno jak má být, necháme se s ním vyfotit:

Před čtvrtou se dalo do deště , všichni mizí domů, prodejci začínají sklízet, i my máme během chvilky sbaleno. Loučíme se, tak zase příště...jen jestli příště bude pro někoho důležité koupit si blahopřání, záložku do knížky, blok či sešitek...letos se ještě někteří našli.

Papír a korálky? Proč ne?

Začátek července prožitý u jihočeského rybníku Kukač  znamená setkání s příjemnou partičkou hoplk...setkání plné povídání, grilování, koupání (alespoň pro mne, vypadá to, že jsem největší vodomilec) a především společného tvoření. Na blogu u Tapevy, Irisky a Didi je již plno fotografií, já chci prezentovat naše korálkové tvoření. Scrapženy a korálky? Proč ne...základ -práce s papírem a razítky-je pro nás hračka.Následovala nimravá práce s drobnými doplňky, vše si sestavit a zkompletovat. Kupodivu se nedostavil žádný zádrhel, podklad nám uschl brzo, vybrat vhodné korálky a komponenty nebyl problém, zásob jsme každá měla plno. Zvládly jsme to během jednoho dne. Sama jsem se podivila, že jsem vytvořila dokonce čtyři náhrdelníky...asi mi ty korálky už chyběly :-). Ale pravda, v tak tvořivé atmosféře to šlo nějak samo.
Naše výtvory:

 

a ty moje:

po návratu jsem si nachystala další motivy, teď čekají na zkompletování:

a holky jsem si musela vyfotit:

Překvapení ve swapovém balíčku

Milá Lenko,
vidím pošťačku, jdu otevřít...přebírám balíček a myslela jsem, že to jsou korálky, na které čekám. Čtu odesílatele a těším se na domky. Jen mi je divné, že je krabička tak velká. Rozbaluji, čtu nejdříve tvůj dopis, prohlížím domečky, natištěné obrázky, výseky křídel ( zrovna včera jsem přemýšlela nad tím, že bych si měla asi pořídit na ně nějakou šablonu...moc děkuji za zásobičku)...jsem nadšená. Nakonec opatrně rozbaluji krásně ozdobený sáček...a vyhrkly mi slzy. Moc mě to dojalo. Rozplývám se nad barvičkami, úplně jsi to trefila...a hlavně, chodím virtuálně tvoje šálky okukovat a stále jsem vybírala tu pravou, protože jsem se nemohla rozhodnout. Před časem jsem si koupila přadeno téhle vlny v modrých tónech, prodavačka se mě ptala, jestli vím, jak se z ní plete a já na to: já to nechci na pletení....nepletla jsem asi čtvrt století :-) Ale při prohlížení tvých šálek začal hlodat červík, jestli bych to neměla prubnout, ale okamžitě jsem to zavrhla s tím, že jednodušší bude objednat si...dříve ale přišly předčasné Vánoce...a dárek...šálky, šály a šátky nosím moc ráda, k mému černému oblečení to jsou krásné barevné akcenty. Tvoje šálka už teď patří k nejmilejším. Budu velkým dlužníkem, opravdu nevím, jak ti dostatečně poděkovat...DĚKUJI
Kdysi jsem nechtěla ani vědět, jak se spouští počítač, byl to pro mne žrout času...vzala jsem ho na milost asi před sedmi lety s nákupem digitální zrcadlovky. A nevěřila bych, kolik radosti mi ten virtuální svět přinese: nová přátelství s lidmi se stejnými koníčky, nové podněty k tvorbě, reálná setkávání se spřízněnými dušemi...moc mě to obohacuje...tak ještě jednou: děkuji.

 

Domy, domky, domečky...

Vedle individuálního swapu na stejné téma jsem se zúčastnila i hromadné výměny kartiček. V mé skupině jsme tvořily 12 ATC + 1 pro pořadatelku, No8-Lenku C.
Hned po vyhlášení, jsem věděla, že použiju razítko Paperbag Studios. S motivem domku mám jedno, ale chystám se opatřit si i ta další.  Připomínají dětskou kresbu a moc se mi líbí. K domu automaticky patří zahrada...doplnila jsem tedy šitím stonky, květy jsem vyrazila raznicí od Marthy Stewart a lístečky jsou vytlačené z formy a patinované inkousty.

 

Street Art...v Paříži

Mám ráda opuštěná místa, ale najdou se i ta rušná, překypující životem, ta, která jsou k lidem přátelská, kde bych si dovedla představit, že tam budu žít celý život...mezi ta místa patří Paříž. Blízký mi je 10.obvod, okolí Canal Saint-Matrin, dopoledne je tam tiché, rybáři čekají na svůj úlovek, zahrádky před bistry čekají na své stálé zákazníky, u zdymadel chodci vyhlížejí výletní  lodě...

Stačí se přesunout jen o kousíček na východ do tzv. Malé Číny a jsme rázem v úplně jiném světě...směsice barev, vůní, levných obchůdků i hotýlků, park Belleville, kde se tak příjemně odpočívá a odkud je nádherný výhled na celou Paříž...cestou nikdy neopomenu zajít do ulice Dénoyez. Každé ráno je překvapením...tahle ulice je plná ateliérů... zdi, rolety, výklady...vše ožívá novými výtvory, co bylo včera už není nebo je domalované či přemalované...jen pár skvostů zůstává:

Stálou vzpomínkou je mi shadow box, kde jsem použila fotografie, na kterých jsem pařížský street art zachytila. Box vznikl na libereckém setkání , které pořádala Pretty Papers.

Domek pro No8

Červen byl mimo jiné pro hoplky ve znamení hromadného i individuálního swapu na téma Domky a domečky. Los mně přidělil  pořadatelku No8-Lenku. Pročetla jsem její profil, v hlavě jsem měla spoustu nápadů...vyrobila jsem si modely na sestavení domku : od začátku jsem měla v plánu 3D. Ale nakonec bylo vše jinak, přišly mi nové rámečky a další nápad se dostavil.

 Rámeček jsem polepila hedvábnými papíry a opatinovala okraje. Z kartonu jsem vyrobila stříšku, polepila papírem s otiskem razítka Geo Bubbles od Stampendous a dobarvila. Stejný motiv jsem použila i na podkladový papír uvnitř rámečku. Hlavním motivem je hlava dívky : obličej i ruce jsem vytvořila ze samotvrdnoucí hmoty, domalovala a zahalila do krajek a gázy. Celou kompozici jsem doplnila ještě textilní kytičkou, bambulkami a knoflíčkem. A vlasy? Rozlomil se mi smetáček a svazky štětin, které vypadly, byly příhodným řešením :-)

Lence jsem splnila přání jen fialovou barvou, ale vím už, že ji domek potěšil...a to bylo účelem.

Lift přáníčka podle Virginie

Dobrovolně přiznávám, že se při liftu docela trápím. Zní to divně, nic se nemusí vymýšlet, je daná kompozice, stačí vybrat ze svých papírů, fotek, razítek…ale v tom je pro mne právě zádrhel : materiálu mám hodně, začnu se  v něm probírat, přicházejí nápady a nakonec často nevím, pro co se rozhodnout. Raději si tvořím sama bez nějakého plánování…nechávám se oslovit tu razítkem, tu krásnými čtvrtkami, nezvyklou barevnou kombinací…nechávám se vést svými pocity…

Lift stránky či přáníčka  pro červnovou challenge, kterou Didi vyhlásila, byl výzvou, jestli se vypořádám s daným motivem. Trochu mi nahrál děkovný balíček od Milušky Voborníkové, byl v něm také kus čtvrtky s motivy devíti obrázků – ideálně se hodily na vytvoření přáníčka podle předlohy od Virginie.

Zvolila jsem čtvercový základ formátu 13,5 x 13,5 cm, víc mi k obrázkům seděl, navíc nerada pracuji s nějakými texty, které jsou samostatným doplňkem. Vybrala jsem na podklad papír ze sady French Kiss (6“Glitz) s krásnou texturou řídké tkaniny, zmenšila jsem na formát 13,1 x 13,1 cm. Podmínkou je šití… zapojila jsem do akce šicí stroj a entlovacím stehem jsem si rozdělila papír na jednotlivá políčka.­

 Rozstříhala jsem na čtverečky podle jednotlivých obrázků a ty, co byly černobílé, jsem trochu probarvila fixem Letraset Flex Marker odstín Blush a Light Fawn. Razítkem od Kety G0325 jsem částečně tiskla přes jednotlivé motivy. Do středu jsem zkoušela vložit různé hotové květy, ale nakonec jsem se rozhodla pro vlastní výrobu. Je to velice jednoduché : od ruky stačí nastřihnout spirálu se zvlněným okrajem, já jsem pracovala s průměrem 3 až 6 cm.

Kvítek začínám pevně stáčet od vnějšího okraje. V samém konci pak zámotek pustíme, krásně se rozvolní a stačí jen poupravit a přilepit na středovou část. Okraje jsem zlehka houbičkou oinkoustovala (Archival Ink-Coffee), Stačilo už jen doplnit pár vyseknutými lístky.  Vše jsem nalepila oboustrannou páskou na připravený základ, drobnůstky pak lepidlem v tužce.

S hotovým liftem jsem docela spokojená, snad by takové přáníčko potěšilo třeba starší dámu, milovnici starých časů…