Překvapení ve swapovém balíčku

Milá Lenko,
vidím pošťačku, jdu otevřít...přebírám balíček a myslela jsem, že to jsou korálky, na které čekám. Čtu odesílatele a těším se na domky. Jen mi je divné, že je krabička tak velká. Rozbaluji, čtu nejdříve tvůj dopis, prohlížím domečky, natištěné obrázky, výseky křídel ( zrovna včera jsem přemýšlela nad tím, že bych si měla asi pořídit na ně nějakou šablonu...moc děkuji za zásobičku)...jsem nadšená. Nakonec opatrně rozbaluji krásně ozdobený sáček...a vyhrkly mi slzy. Moc mě to dojalo. Rozplývám se nad barvičkami, úplně jsi to trefila...a hlavně, chodím virtuálně tvoje šálky okukovat a stále jsem vybírala tu pravou, protože jsem se nemohla rozhodnout. Před časem jsem si koupila přadeno téhle vlny v modrých tónech, prodavačka se mě ptala, jestli vím, jak se z ní plete a já na to: já to nechci na pletení....nepletla jsem asi čtvrt století :-) Ale při prohlížení tvých šálek začal hlodat červík, jestli bych to neměla prubnout, ale okamžitě jsem to zavrhla s tím, že jednodušší bude objednat si...dříve ale přišly předčasné Vánoce...a dárek...šálky, šály a šátky nosím moc ráda, k mému černému oblečení to jsou krásné barevné akcenty. Tvoje šálka už teď patří k nejmilejším. Budu velkým dlužníkem, opravdu nevím, jak ti dostatečně poděkovat...DĚKUJI
Kdysi jsem nechtěla ani vědět, jak se spouští počítač, byl to pro mne žrout času...vzala jsem ho na milost asi před sedmi lety s nákupem digitální zrcadlovky. A nevěřila bych, kolik radosti mi ten virtuální svět přinese: nová přátelství s lidmi se stejnými koníčky, nové podněty k tvorbě, reálná setkávání se spřízněnými dušemi...moc mě to obohacuje...tak ještě jednou: děkuji.