Srdečné blahopřání

A to doslova.
Nedílnou součástí vlastnictví strojku BigShot jsou šablony, vyřezávací nebo embossovací. Vybíráme si je podle vkusu i účelu použití, ale jsou takové, které má asi každý ve své sbírce: základní tvary. Nebo alespoň nějaký základní tvar.
Přiznávám, že ty úplně čisté základní nemám, ale kruh a obdélník s prošíváním z obou stran, to ano. A také různé velikosti hvězd a srdcí...jsou to tvary, které nejčastěji využiju na své projekty. Nyní došlo opět na srdce, šablonu jsem použila přímo na vyříznutí tvaru budoucího přáníčka.

Na tenhle typ jsem se chystala pěkně dlouho...kdo mne zná, ví, že často hlásám: jak to mám vymyšleno v hlavě, už mne to nebaví (a ani nenutí) realizovat :-)
Použila jsem čtvercový přáníčkový základ, šablonu srdce 13 x 13 jsem umístila tak, aby kousek přesahovala, to proto, aby se přání klasicky otevíralo.

Desky vkládám tak, že stále mám jednu čistou, nepořezanou. Jenže pokud potřebuji obě strany netknuté, moc to nejde. Asi bych si mohla pomoci nějakým vypodložením, ale hodně pořezané desky by asi stejně zanechaly stopy.  Takže spodní strana budoucího přáníčka stopy má....

Zatím žádná panika, barvím akvarelovými a práškovými barvami, nejprve navlhčím plochu a teprve potom zapouštím barvy. S vodním štětcem žádné zdržování s namáčením. Následuje sušení, další vrstva, sušení, cákance, přemalování, sušení, cákance...až jsem spokojená. Papír se vyrovnává, po závěrečném sušení a zatížení se ukazuje, že nechtěné vrypy jsou fuč.

Dírkování na okraji je samo o sobě krásné,  na bílém podkladu se mi moc líbí, ale na barevném mám pocit, že by to něco chtělo...to něco je zase vyšívání. Váhám, kolik nitě budu potřebovat, s dlouhou se špatně pracuje, pořád se mi zamotává. Ale jakmile jsem se dostala do poloviny, už to šlo samo a byla jsem ráda, že mi vyšla podle představy. Mohla jsem svázat konce přes hřbet.

 

Šila jsem zlatou kovovou nití, to proto, že jsem chtěla na další zdobení opět použít zlaté kovové vločky. Teprve když jsem skončila s prací, zjistila jsem, že žádné vločky jsem nenalepila. Úplně jsem na to v zápalu tvoření zapomněla! :-)))

Projekty si žijí svým životem. Gesso, pár výseků, pár kytiček, sem tam razítko, žádné složitosti...možná, že přibudou ještě nějaké červené kamínky, aby vyvážily vykukující rumělkovou růžičku...vždycky je lepší později přidat, než celou práci přeplácat vším možným...