A znovu Santoro

Prázdniny tak rychle utekly...máme před sebou můj poslední příspěvek ve volnějším režimu. Pro mne volnějším, protože jsem dost často lenošila tak, že se mi nechtěly vzít do ruky ani razítka, ani barvy...nicméně když už jsem je vzala, pustila jsem se do projektů, které byly dlouho odkládány.
Hromádka netknutých  razítek Santoro mi leží na psacím stole, postupně ubírám a tak dnes přijdou ke slovu ta okřídlená. Andělku jsem použila na zimní přání, ač je míněna spíš jako zaláskovaná :-)

Opět jsem začala s kreslícími i akvarelovými papíry: nařezala jsem si potřebné rozměry, většinou mám připravené A6, které podle potřeby ještě zmenšuji, když chci vypodložit barevným rámečkem. Tentokrát jsem ale po delší době sáhla po čtvercovém formátu. Specielně na přáníčka jsem si pořídila malou pákovou řezačku, má ostrý přesný řez a já většinou nepotřebuji ani míru, ty malé přebytečné kousíčky oříznu podle oka :-))).
Postup jednoduchý...otisk razítka, někdy následuje stínování tužkou, někdy přímo akvarelové vybarvování...

 

Většinou pracuji rychlými tahy, nic pečlivého. Těžko bych asi chystala nějaký podrobný návod, protože jednotlivé kroky jsou zcela zautomatizované. Často nepřemýšlím ani nad barevností, nechávám se vést pocity a náladou, vypnu mozek, vznikající obrázek si sám řekne, jak mám pokračovat.
Měla jsem v plánu malůvky rámovat, ke slovu tedy přišel Big Shot a vyřezávací šablony.

Následovala nezáživná část proměřování, co kde mám zkrátit a jak podlepit...většinou kombinuji oboustranně lepící pásku a bílé lepidlo.
Následuje umístění na přáníčkový základ a doladění: vyseklé vločky, perličky a kamínky. K přízdobám bychom měli přistupovat s rozmyslem: malé věci  opakovat, shlukovat, raději volit lichý počet. Kompozici se snažíme vyvážit...zkusmo pošupujeme vybranými prvky a hledáme nejvhodnější umístění.

 

Hotovo! Opět bez textů, ty mě většinou ruší. Tak jedině dovnitř, podle toho, jaká budou mít přání určení.

 

 

 

Everest ještě pokořen není, těším se na zrzku s liškou i zasněné dívčiny s květinami a ptáčky...samá romantika, tak snad někdy brzy...