Diáře byly hotové, ale adresáře vázly...přece to nebudu celé dělat ručně!!! Skoro to tak ale dopadlo, protože pořád nikde NIC. Až na poslední chvíli mne oslovily zápisníčky v Levných knihách, už už jsem viděla výslednou podobu. A kdo mne zná, ví, že když tu výslednou podobu už vidím, realizace se nekoná...nemám důvod :-))). Ale musela jsem, když jsem to slíbila.
Jela jsem podle stejného mustru, aby mi šla práce rychle od ruky, ale i tak to trvalo. Tak jen pár ukázek, zapomněla jsem i na focení, protože TO opravdu zdržuje :-)
Kancelářské papíry jsou svázány kovovou spirálovou vazbou, obal je z pevného červeného plastu, vnitřní kryt je transparentní plast.Vybírala jsem tedy čtvrtky na polep tak, aby spolu ladily. Desky z plastu jsem už použila na album několikrát, po zkušenostech lepím vždy oboustranně lepící páskou. Řezání papírů je čas od času téma na dlouhé večery, já větší formáty řežu na kotoučové Dahle, má nevýhodu, že malé kousíčky jsou neměřitelné. A tehdy přichází na řadu Tonic s žiletkovým jezdcem, ty se ale rychle tupí. Na druhou stranu tento typ má i rýhovací jezdec a to se docela hodí. Na malé projekty jsem si pořídila malou pákovou, také značky Tonic. Měřítko je v palcích, ale rychle jsem si zvykla.
Všechny stránky jsem orazítkovala písmeny abecedy. Vnitřní i vrchní desky jsem doplnila razítky.
Na spirály jsem střídmě navázala stužky a provázky:
Součástí zápisníku je i propisovací tužka, zasunutá do gumičky, která je upevněná průchodkami, tvoří vlastně uzavírací mechanismus, aby se desky neotvíraly.
Upletla jsem si na sebe bič, k diářům bude na příště i větší množství adresářů...ještě že to vím včas :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat