Památník

Mixed media mohou mít plno různých poloh. Podstatné je, že v projektu je použito více diametrálně rozdílných technik. Důležitou roli sehrává koláž (spojení různých částí do nového celku) a asambláž (dvojrozměrnému obrazu dává třetí rozměr, aby konečná podoba měla charakter reliéfu), která je doplněna šablonováním, tiskem, malbou, … 

Můj dnešní příspěvek bude asi více o myšlenkových pochodech při tvoření, protože na začátku jsem měla představu, a ta vzala velice brzy za své :)

Chtěla jsem vytvořit obrázek na canvas, připravila jsem si podkladový papír, byl to vlastně pomocný, který mi zbyl po sypané batice…měl za úkol odsát přebytečný vosk.

Chtěla jsem ho použít pro tisk a domalbu, to jsem zrealizovala a doplnila zatřením distress ink přes šablonu:

Potřebovala jsem nějaké texty, vždycky si nechávám vyřezané listy z knih, které slouží jako základ art journalu. Listy zabarvuji, potiskávám, stříhám jednotlivá slova a sestavuji do nových spojení…

Beru do ruky knížku, pod ní leží starý památník, který jsem dostala na blešáku. Otvírám ho, úplně jsem zapomněla na obsah. Vypadává na mne zašlá fotografie, asi z nějakého průkazu, na první stránce krasopisné jméno: Mánička Volfová.

Pár stránek se zápisky učitelů a kamarádek a další poklad: svázaný pramínek dětských vlásků u věnování synka Oty…dojímá mě to, život na pár stránkách, o kousek dál kresbička vnučky milé babičce. Žije ještě vnučka? Co se stalo, že památník skončil u vetešníka? Proč si ho potomci nenechali? Jak asi skončí někdy moje poklady?

Rozhodla jsem se, že Máničku přenesu do svého art journalu, žádný canvas (na prvním místě bude koláž, žádné výrazné plastické zdobení nebude, protože by kniha nešla dobře zavírat. A ještě slova pana učitele…posledních pár dnů jsem toho měla tolik, ale nešlo nic vypustit…ten text tam musí být také.

Pan učitel namaloval krajinkový výjev zarámovaný drobnými kvítky. Barevně se mi hodily k těm mým. Do rámečku jsem ale chtěla dát Máničku, prostřihla jsem tedy malůvku a posunula ji směrem dolů. Mánička se dívá ven z plochy, nemělo by tomu tak být, ale mám pocit, že v tomto případě je to dobře…je už mimo, někde jinde, i její vzpomínky skončily mimo…

Krakelovací pastou jsem zatřela šablonu břečťanového  výhonku,  propojila jsem oba motivy zatónováním a po zaschnutí jsem celou plochu přestříkala vodou z minimistru. Timova písmenka, pár slovíček a něco barviček…Mánička žije dál…

Tak nevím, zachvátila mne nostalgie, ale i to patří ke tvoření. A co momentálně inspiruje vás? A jakými prostředky realizujete svoje myšlenky? Patří k nim i mixed media?