sobota 30. ledna 2016

V Barbizonské škole stále otevřeno

Tento rok se objevila na ArtGrupě ATC malá změna. Každý měsíc se mimo ATC objeví i zadání pro artjournalové tvoření.
Wyzwanie Nr 1 mne zaujalo: v oblíbené knize na straně 150 najít inspirativní myšlenku a ztvárnit ji.
Oblíbených knih mám spoustu...některé ovšem požadovaných 150 stran ani nemají :-), některé knihy jsou uloženy v krabicích a čekají na stěhování...přesto v pracovně mám po ruce odborné knihy a také knihy cestopisné, těmi se probírám stále. K oblíbeným autorům patří Jan Šmíd a jeho francouzské zápisky...sáhla jsem tedy hned po té první. Obrázky z Paříže. Na požadované stránce je text o Barbizonské škole, to byla skvělá náhoda, úplně mne to nadchlo...osvěžila jsem si paměť, zalistovala jsem i dějinami umění.
Ze stránky se mi  nejvíce vryla do paměti následující myšlenka Georgese Dalmenna, majitele ateliéru a odpolední školy v Barbizonu: "Není nutné reprodukovat krajinu jako fotografii, to může být i antiumělecké, snahou je krajinu spíše interpretovat, dělat ji krásnější, neboť krajina může schopností malíře hodně získat."

Vytvořila jsem samostatný dvoulist, věnovaný inspirativnímu barbizonskému lesu:



Váhala jsem, kam zařadit artjournalové tvoření. Nakonec jsem se rozhodla pro samostatný journal...jednotlivé listy za celý rok sešiju a vlepím do desek, které jsem si nachystala (jen vrchní zdobení si ještě počká na správnou chvíli).


Určitě mrkněte na stránky grupy, najdete tam odkazy na blogy autorek, které se již s úkolem vypořádaly.

pondělí 18. ledna 2016

Bylo, nebylo, za devatero horami...

S novým rokem si nová předsevzetí nedávám. Vlastně si nedávám žádná. Přesto jsem si řekla, že bych si alespoň dvě scrapbookové stránky měla každý měsíc udělat.
Za ty roky se scrapbookem se hodně změnil především můj výběr čtvrtek a papírů. Před lety nebyl moc velký výběr a tak jsem se zásobila podle mantry líbí-nelíbí. A některé čtvrtky jsem pořizovala opravdu jen proto, že byly nádherné, věděla jsem, že do nich nikdy nestřihnu, že by si zasloužily zarámovat a pověsit.
Časem jsem si ověřila, že mi nejvíce vyhovují světlé podklady, maximálně s drobným, jemným vzorkem. A že si vlastně vystačím s bílou čtvrtkou, tu si mohu ozdobit podle své představy. Občas ještě ulítnu na krásném motivu a občas některé papíry či sady dostanu. Pokud zrovna nejsou v mém stylu, čekají...a nikdy nevím, jak dlouho. Většinou se vyhýbám dětským či dětinským námětům, prvoplánovým motivům i výrazným a pravidelným vzorům.
Někdy se ale záhadným způsobem nechám zlákat k neobvyklým spojením, něco mne nutí použít na podklad papír, který se ocitl na čekací listině. Ve výsledku pak zjistím, že tam ten papír opravdu pasuje a že to byla dobrá volba.





Barevnost sady Fairy Dust Collection od KAISERCRAFT se mi líbí, ale víly...s těmi si tedy rady nevím, ty mne neberou :-) . Ukázalo se, že platí: nikdy neříkej, že nikdy.
Za okny bílo, sníh a mráz...probírala jsem se fotografiemi a vybrala jsem jednu, která si zasloužila vlastní stránku, protože je z místa, kam stále rádi chodíme na procházky a kde je hezky za každého počasí... údolí Plakánek pod hradem Kost.
Po dlouhém váhání a probírání různých čtvrtek jsem sáhla po Sparkly.
Připravila jsem si tyčinky Gelatos, vybrala pár výseků ze sady a myslela si, že to prostě nějak zamaluji, přetřu gessem a přestříkám... Víla a odkvétající pampelišky a k tomu zimní pohled na hrad? Nemohla jsem to změnit, stále jsem se k motivu vracela.
Fotografii jsem rozstříhala, chtěla jsem vytvořit dojem okna, protože v poslední době mně stačí zimní romantika právě jen z pohledu z okna. 
Vzala jsem vodní štětec (v tu chvíli vzalo za své původní rozhodnutí ohledně podkladu) a přímo z tyčinky jsem si nabírala barevný tón a lehce doplnila okolí fotografie a vyfoukaných hvězdiček.
Části fotky jsem nalepila, stejně tak výseky.
V horní části jsem přidala barevně ladící flitry a dopsala text.
Celý výjev jsem orámovala bavlněnou šňůrkou, je to sjednocující prvek v rodinném albu.
Několikrát jsem s odstupem prohlédla a řekla si: hotovo. 



Hrad, víla, zimní pohádka, ...ten papír si o uplatnění sám řekl. Vím, že je pro mne důležité dát na intuici a pocity a pak to vždy dobře dopadne. 
Jakým čtvrtkám či papírům dáváte přednost vy? A už vás některý příjemně překvapil?

sobota 16. ledna 2016

ATC...S jako...

Na blogu ArtGrupy ATC je nová výzva. Námětem je počáteční písmeno S. Měla jsem s tím trochu problém, do každoměsíčního tvoření jsem chtěla propašovat, že kartička je lednová, že začíná nový rok...
První, co mne napadlo byl plynoucí čas...S (sekunda) je základní jednotka času, délka jedné sekundy je 1/60 minuty nebo 1/3600 hodiny...k měření potřebuji třeba stopky...nejlépe stříbrné...a malinko poprášené sněhem. Moje verze je tedy zde:







Nechcete se také přidat?


pondělí 11. ledna 2016

Abych nezapomněla...

a nejenom já...Asi si každý z nás potřebuje někam poznamenat důležitá data, časy, informace. Někomu stačí připomínka v telefonu, někdo potřebuje tlustý diář.
Mně většinou postačí měsíční a v práci si dělám poznámky do kalendáře, který mám na stole stále na očích.
Přesto si pořizuji (a ne jeden :-) ) další diáře, kam většinou píšu poznámky, kreslím okamžité nápady, malůvky i inspirace z různých zdrojů.




Jako každý rok jsem začala po prázdninách shánět vhodné měsíční diáře, těm vyrábím nové kabátky. Diáře putují k mým kolegům v práci, posledních pár let i ke kolegům a známým mých kolegů. Počet nově obléklých diářů by mně snad ani nevadil, kdyby u toho zdobení nebylo nepsané pravidlo, že námět titulní strany je z hudebního, tanečního či divadelního prostředí (a vyrobte za ty roky na 200 originálů...).

neděle 10. ledna 2016

Pro štěstí aneb pour féliciter

Většinou souběžně připravuji další podklady, nabízelo se vytvořit  k novoročním hodinkám zároveň visačku a ATC.
Oboje tvořím ráda, visačka pro nový rok a leden byla tedy samozřejmostí..
Embossovaný zálkad jsem zatírala distress inkousty i stříbrnou pastou (jedna verze byla přímo s kovovým podkladem, ale pokračovala jsem s papírem). Protože motiv je ve více úrovních, už jsem moc dál nezdobila...opět ciferník, křídla, kovový štítek a nápis.(A čekala jsem na zveřejnění Timovy visačky, nezklamal :-), budík a také jednoduchá verze...)



Na ATC jsem měla barevnější základ, nový den, nový rok,ale nakonec celek přece jen vyzněl jemněji.


 Ciferník jsem trochu víc přibarvila, takže jsem ho vyměnila za dřevěný výsek, lehce přetřela zlatým inkoustem a umístila místo červánků. Opět trochu třpytu, přece jen příchod něčeho nového je svátek, flitrové hvězdičky, zlatý drátek místo stužky.


Závěrem, milí čtenáři, mi dovolte přání, které mi utkvělo v paměti:

Přeji štěstí, protože ho je málo.
Přeji zdraví, protože je ho třeba.
Přeji lásku, protože je krásná.
PF 2016 

pátek 8. ledna 2016

Pro štěstí

Stále je tradicí, že si přejeme k novému roku, bývalo zvykem chodit si popřát osobně, ale už v první polovině 19. století se začal  rozšiřovat zvyk zasílání novoročenek, papírových přání. Významným popularizátorem byl hrabě Karel Chotek, s jeho jménem je spjato i pronikání zkratky PF, z francouzského pour féliciter. Posledních pár let vytlačují papírová přání e-maily, SMS, telefonické hovory...přesto krásná novoročenka potěší každého příjemce a pro nás, kteří pracují s papírem, je to otázka cti, vytvořit přání vlastnoručně.


.
Nejčastějšími motivy bývá zimní krajinka, zátiší s hodinami a sklenkou na přípitek, dříve patřil na přání i kominíček či prasátko...


Já si pro své tvoření vybrala motiv hodin. A když už, tak tedy i tvar. Z kartonu jsem jich vyřízla několik, abych je mohla navrstvit.  Na spodní část přišel obrázek, vrchní díly jsem slepila a přetřela stříbrnou efektní pastou.


Uvnitř hodin jsem razítkovala, přidala trochu akvarelových barev, zpevnila průhledným gessem, znovu razítka, spreje, sněhový poprašek, flitry a hodinkový ciferník...



V této fázi jsem se rozmýšlela mezi řetízkem či mašlí, nakonec zvítězila romantika, ručka a stuha. Dekorace z pryskyřice můžete barvit různými médii, já přibarvila pastou krajkový lem a oinkoustovala okraj.

neděle 3. ledna 2016

Kam odlétly?

V závěru prosincového příspěvku o nové andělské letce jsem se ptala, kolik zkompletovaných andělek bylo. Devatenáct kousků...a to stačilo, další zůstaly natisknuté na kartonech pro další příležitost.
Andělky putovaly na visačky, které jsem rozesílala svým přátelům a známým místo pohlednic. (Těch jsem sice měla připraveno docela velké množství, ale kupodivu téměř žádné mi nezbyly, všechny byly rozebrány již počátkem prosince.)
Podkladové kartony jsem podbarvila, zatřela hvězdnatý vzorek pastami přes šablonu, následovaly spreje LSG, doplnila jsem drátky, stužkami, výseky hvězdiček i flitry...a každá andělka je podlepena pěnovou páskou pro 3D efekt.
Postupně jsem je rozesílala, aniž bych si uvědomila, že je nemám zdokumentované. Takže posledních pár na poslední chvíli těsně před Vánoci:





Doufám, že novým majitelům udělaly radost a budou je provázet na každém kroku novým rokem...