čtvrtek 27. dubna 2017

Neptej se mne proč

Nový příspěvek do putovního art journalu šel téměř mimo mne...žil si vlastním životem.
Celý měsíc jsem byla jako na trní, journal stále nepřicházel. Pošta ho doručila v době, kdy už dávno měl být i s mým vpisem u další tvůrkyně.
Ke všemu jsem věděla, že nebudu mít pár dní čas na tvoření, do toho také Velikonoce, volné dny a nemožnost poslat dále.Ale především jsem si byla vědoma velkého závazku, protože předcházející autorka, JaMajka, vytvořila opravdu nádhernou dvoustranu, na které jsem mohla oči nechat. To se pak honí myšlenky o vlastní neschopnosti, jestli vůbec máte šanci zpracovat nějaké téma, které by oslovilo.
Něčím jsem začít musela. Přinesla jsem si ze sběrného dvora bezva knihu, krásný pevný zažloutlý papír, co stránka, tak dobové staré reklamy, ladící ilustrace a postřehy Jaroslava Haška. Začetla jsem se a bavila jsem se. A také jsem dvě strany vytrhla a vlepila do journalu.
Neptejte se mne proč...
Některá místa jsem zatřela transparentním gessem, některá bílým a některá krakelovací pastou. Ústřižky (no, spíše útržky) papírů a canvasu, oblíbené spreje Lindys...a konečná: co s tím dál?
Pokračování přišlo po skvělém zážitku z představení Wanted.



Pecka...doufám, že jste poznali na obrázku Dagmar Peckovou, jednu z nejúspěšnějších českých pěvkyň, která projekt Kabaretní revue s písněmi Kurta Weilla zrealizovala.
Journal začal žít svým životem. Pár výstřižků z programu, pár doplňků, pár máznutí barvami Art Alchemy. Šlo to rychle...

Největším zážitkem bylo procítěné tango Youkali...je štěstí, je radování...jako tvoření :-)

sobota 15. dubna 2017

Dejte vejce malovaný

Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.
Víte, jak to je s bílými vejci. Když je chcete, většinou nejsou.  Ale musím přiznat, že přece jen letos příjemná změna, kam jsem přišla, bílá vejce v obchodě byla. Velikonoce si totiž nedovedu představit bez bílých vajíček. Léta jsem je zdobila voskem, vyškrabováním, slámou, kytičkami i lístečky, ... také jsem drátovala, vyzkoušela jsem snad všechny techniky, abych  nakonec skončila u misky bílých vajíček. A mezi nimi jedno jediné, zdobené.




Letos je vajíčko mixed mediové. Premiéru nemá, v podobném duchu jsem zdobila vejce před více než deseti lety. Vždycky si dám pauzu, nebaví mne se opakovat, ikdyž vždy použiji jiné vzory, jiné materiály  i jinou barevnost.
Za základ jsem zvolila polystyrenové vajíčko a polepila jsem ho krajkami, stužkami i kytičkami různých velikostí i materiálů.

Vše jsem sjednotila dvěma nátěry gessa a po zaschnutí  jsem začala nanášet krakelovací pastu a barvy...štětcem i sprejem (anilinové barvy, Vintage Lindys Stamp Gang, práškové barvy Color Lab) a na závěr patiny. Mezi tím samozřejmě spousta času na schnutí...


A po detailech celé vajíčko z různých úhlů:

Přeji vám co nejpříjemněji strávené velikonoční svátky.

úterý 4. dubna 2017

ATC SUN

Třetí výzva tohoto roku na blogu ARTGRUPY se nesla ve znamení  životodárného slunce.
Březnové sluníčko ještě nemá sílu, ale všichni jsme rádi za první teplejší paprsky. Někdy bývá i u nás v nížinách bílo a mrazivo, ale jaro už je cítit ve vzduchu a ví to i zvěř na polích i v lesích. Symbolem jsou pro mne hupkající zajíci a dokonce i ve městě máme poddolováno v parcích i u domů králičími norami. Na nejbližším kruháči  byly nějakými dobráky umístěny boudičky se senem a celou zimu měli králíci k dispozici tvrdý chléb a mrkev...a králíci panáčkovali a hráli si na strážníky.
Spojila jsem tedy březňáky s prozářenými suchými travinami na zbytcích sněhové pokrývky...






Na práce ostatních se můžete podívat na blogu.



pondělí 3. dubna 2017

Taková malá posedlost...

Už už jsem se chtěla pustit do velikonočního tvoření, ale bílá ARTSHRINK mě stále lákala na další zkoušení.
K mým nejoblíbenějším barvám patří alkoholové inkousty Adirondack. Protože je folie hladká a nesavá, jeví se jako ideální podklad pro práci s inkousty...a fungovalo to dokonale. Inkousty jsem kapala, nanášela aplikátorem, zesvětlovala a znovu nanášela. Vybrala jsem barvy náhodně, abych si vytvořila světlejší i tmavší podklad. Zdálo se mi, že jsou barvy moc křiklavé, ale následné zapečení udělá své. Barvy trochu ztmavily a lehce změnily odstín. A protože jsem v minulém příspěvku zabrousila do korálkového tvoření, zůstala jsem u něho. Tentokrát došlo na náušnice, jednoduché svým tvarem i provedením, žádné složitosti...hravě je každý zvládne :-)



Vraťme se k podkladové barevnosti:


Obarvila jsem celou A4, od okraje natiskla černým StazOnem motivy a následně jsem nařezala dílky zhruba o velikosti 8 cm a šíře 2,8 cm. Nezbytné procvaknutí dírek a šup do trouby, po několika minutách se dostaneme na poloviční rozměry:


Už minule jsem si všimla, že se jinak smršťuje folie v troubě a jinak, pokud použijeme embossovací pistoli. Na šíři zůstává rozměr stejný, ale výška se liší asi o dva milimetry. Také barva je trochu jiná, v troubě je světlejší, pistole víc ztmavuje.
Jakmile byly obdélníčky smrsknuté, přišly ke slovu korálky, ketlovací jehly a náušnicové háčky. Barevnost víceméně stejná, jen pár odlišností...

Na jednu destičku jsem natiskla zajíce z jarní sady a vyzkoušela jsem bílou gelovku. I ta je krásně viditelná, takže pro příště už mne láká tmavý podklad s bílým inkoustem či gelovkou...těším se. 

pondělí 27. března 2017

Tuli, tuli, tuli

Pán jara. Sněženky jsou už téměř odkvetlé, narychlené petrklíče a narcisky už také nejsou žádná sláva a čekají na přesazení do země. A tak jsem si koupila obrovskou kytici tulipánů.
Vzpomněla jsem si na razítko, které mám už dost dlouho, ale ještě jsem ho nepoužila. Tulipány si přímo říkaly o akvarelovou techniku a tak jsem se do ní pustila.



Ráda pracuji s tyčinkami Gelatos a ty se dají použít i k tisku místo inkoustu. Zabarvila jsem tedy květy žlutou, oranžovou a červenou, stonky a listy pak dvěma odstíny zelené barvy. Přestříkla jsem vodou minimistrem a chvilku počkala...to abych dala barevné hmotě čas k částečnému rozpuštění.


Otiskla jsem a čtvrtku, na razítku bylo pořád dost barvy, tak tedy ještě jeden otisk.



Stále jsem pracovala na formátu A4, viděla jsem před sebou členění. Další podklad jsem zlehka zasypala práškovými barvami a opět minimistrem zvlhčila...vody bylo dost a tak nejjednodušším řešením bylo obtisknutí na další čtvrtku.

Dalším krokem bylo natištění motivu a doplnění razítkem...sáhla jsem po jarní sadě. Pokud použijete transparentní razítko, můžete zkoušet nejvhodnější umístění posunem po motivu. Pokud je ale na cling pěně, nevidíte přesně místo tisku. Určitě pomůže folie, na kterou razítko otisknete a nanečisto vyzkoušíte. Po čase už žádné berličky nebudou potřeba.
Druhý otisk tyčinkami gelatos nebyl tak výrazný, doplnila jsem tedy ještě otiskem StazOnem. I tak motiv působí křehce, převázala jsem ho krouceným provázkem:


Všechny obrázky jsem orámovala kartičkami s květinovým motivem a doladila tak, aby tulipánový motiv doplňovaly.

A ještě jedno čisté pozadí:


Tulipánové variace mne jistě ještě na pár dní zaměstnají, zaslouží si to za dlouhé čekání na svou příležitost.

čtvrtek 16. března 2017

Snila svůj sen

Snila svůj sen a milovala uniformy. Jednu si vzala a sen se stal skutečností. Nebylo to snové, doba pro ně nebyla pěkná, často se stěhovali a taky přišla válka...Odcházení bylo na denním pořádku, návratů bylo málo. A navždy odešel také on...
Nebyla jsem v dobrém rozpoložení, když jsem vytvářela další vpis do putovního ArtJournalu. Nad námětem jsem moc nepřemýšlela, automaticky jsem si připravila podklad (bílé gesso na stránkách staré knihy). Připravila jsem si modré spreje, ale propašovala jsem tam i zlatavé tóny a optimistické žluté. Následoval celkem tradiční postup: zatřená pasta přes šablonu, krakelovací bílá pasta, razítkování, spreje, gelatos, akvarel, přidala jsem texturu přilepením vyřezaného lapače snů. Mezi každým krokem pozvolné sušení. A na závěr kousky staré krajky, ještě jednou zlatá patina a ústřední dvojice.





 

U následujícího obrázku si můžete všimnout, že se mi odtrhnula část podkladu. Použila jsem ještě netknuté razítko z dílny Tima Holtze, je z transparentního, opravdu pevného materiálu. Tiskla jsem StazOnem a předem jsem neudělala zkušební otisk. Pevně jsem zatlačila na akrylový bloček, chci jej zvednout...a už se papír trhá a ze skupinové fotky dětiček zůstal jeden nedokonalý chlapeček :-). Hodil se tam, projekty si žijí svým životem.